Zaměstnanci školy

Jmenuji se Linda Horňáková, vystudovala jsem Konzervatoř v Brně, obor hra na klavír. V ZUŠ Bzenec učím hrát děti na klavír, věnuji se korepeticím. Působím také na pobočce v Moravském Písku.

Práce s dětmi mě baví právě proto, že je pokaždé jiná. Děti jsou bezprostřední, zvídavé a často mě překvapí úplně novým pohledem na hudbu. Snažím se, aby se u mě cítily dobře, nebály se zkoušet nové věci a měly z muzicírování radost.

Moc mě těší, že se ke mně žáci rádi vracejí a že mezi námi vzniká přirozená důvěra.

Nově působím jako zástupkyně ředitele ZUŠ Bzenec a těším se i na to, že budu moct přispívat k tomu, aby naše škola byla otevřeným, tvořivým a příjemným místem pro děti, rodiče i učitele.

Jmenuji se Dita Poustková. Vystudovala jsem Konzervatoř v Brně, obor violoncello, klavír a hudební nauka.

Po ukončení studia jsem se vydala za naše hranice, do nedalekého slovenského města Holíč, kde jsem učila 20 let. Poté už nastal čas se vrátit do ČR, takže jsem v roce 2005 nastoupila do Bzence na ZUŠ L. Ligase, kde ještě stále učím.

Se svým manželem, Markem Poustkou, jsme stáli u zrodu pobočky ve Tvarožné Lhotě, kde jsme začínali se 4 žáky a postupně se nás sešlo některé roky i přes 40 žáků.

Ve dvou jsme učili 12 oborů. Já jsem učila hudební nauku, housle, violoncello, klavír, klávesy a zpěv a manžel kytaru, flétny, klarinet, cimbál, kontrabas a bicí.

Založili jsme také cimbálovou muziku Trnka, která se zúčastnila i festivalu na Slovensku a také se nám podařilo nahrát CD.

No a já, jako rodilý rocker, jsem založila kapelu Rango, která prakticky, i když v jiném složení a názvu, hraje dodnes.

Pobočka ve Tvarožné Lhotě má úžasné zázemí, také díky paní starostce M. Bílové, díky níž můžeme využívat dvě krásné třídy i přilehlý sál jako stvořený na koncerty.

Velmi hezká je i spolupráce se ZŠ a MŠ, také s kostelem, kde hrajeme pravidelné koncerty, hlavně vánoční a výchovné.

Hudba mě provází už od dětství – poprvé jsem k ní přičichl v sedmi letech se zobcovou flétnou v Ježově pod vedením Jiřího Pimka. O rok později mě uhranula trubka a mé další kroky vedly na ZUŠ Kyjov k panu učiteli Miloslavu Procházkovi. Zde jsem pod jeho vedením získal pevnou hudební základnu a řadu úspěchů v sólové i komorní hře.

Láska k dechové muzice mě provází téměř od začátku – prošel jsem mládežnickými orchestry Veselá muzika Ratíškovice a Mladá muzika ze Šardic, působil v DH Svatobořáci a od roku 2014 jsem stálým členem vyhlášené Dechové hudby Žadovjáci.

Své vzdělání jsem prohloubil na Konzervatoři v Brně u prof. Mgr. Josefa Cecavy, kterou jsem v roce 2020 úspěšně zakončil absolutoriem.

Během studií i po nich jsem sbíral zkušenosti v klasické i žánrové hudbě – měl jsem čest spolupracovat se Symfonickým orchestrem Sokol Brno 1, Komorním orchestrem Corpora fidium interna Brno nebo populárním Red Socks Orchestra.

Vedle výuky přímo ve Bzenci působím také jako vedoucí poboček na ZŠ Domanín a ZŠ Žeravice, kde vyučuji nejen zobcovou flétnu a dechové žesťové nástroje, ale také hudební nauku.

Jsem Mgr. Martin Tesařík, nar. 1971. Jsem absolventem Pedagogické fakulty MU v Brně, obor český jazyk a hudební výchova.

Na ZUŠ Bzenec vyučuji od roku 1997, hlavně předměty se zaměřením na folklór – housle, cimbál, kontrabas, ale i kytaru, popř. zobcovou flétnu.

Za dobu mého působení vzniklo ve Bzenci několik cimbálových muzik. V současnosti aktivně působí CM Prameň a CM Floriánek.

Jako aktivní muzikant jsem prošel několika cimbálovými muzikami – CM Marýnka Vracov a CM Dukát. V současnosti působím jako primáš CM Pozdní sběr.

Hře na klavír jsem se věnovala již od dětství, kdy jsem absolvovala oba cykly základního uměleckého vzdělání a své znalosti jsem dále rozšířila absolvováním kurzu Klavírní metodika v širším kontextu na Konzervatoři v Brně.

Už od mala jsem si hru na klavír zamilovala a jsem ráda, že nyní mohu tuto radost předávat dál. Snažím se, aby hodiny nebyly jen o správně zahraných notách, ale hlavně o radosti z hudby a společně stráveného času.

Zakládám si na přátelském a důvěrném vztahu se svými žáky. Mým přáním je, aby si z hodin odnášeli nejen nové dovednosti, ale především hezký vztah ke klavíru.

Jmenuji se Prokop Neduchal, pocházím z muzikantské rodiny a hudbě se věnuji od malička. Ve čtyřech letech jsem hudbu začal vnímat při hře na housle u pana ředitele ZUŠ Kyjov Petra Petrů a dalšími kroky mě provázel pan učitel Miloslav Procházka na ZUŠ Kyjov, kde jsem dostal hudební základy ve hře na zobcovou flétnu, hlavně baskřídlovku a pozoun.

Jsem vícenásobným laureátem celostátního kola ČR ve hře na baskřídlovku, dále také dvojnásobným vítězem Mezinárodní interpretační soutěže Žestě Brno.

Díky hře na pozoun se věnuji řadě žánrů od lidové tvorby v dechové hudbě přes klasiku při studiích na Soukromé konzervatoři Dezidera Kardoša v Topolčanech – obor hra na pozoun – až po swingové a jazzové skladby.

Se souborem BrassBanda Kyjov jsme pod vedením již zmíněného pana učitele Procházky opakovaně získali titul vítězů rozhlasové soutěže Concerto Bohemia se slavnostním galakoncertem vítězů v Paláci Žofín.

Prošel jsem řadou dechových uskupení, počínaje Mladou Muzikou Šardice, následně DH Svatobořáci a v posledních letech jsem působil v Dechové hudbě Miločanka, kde jsem zastával funkci kapelníka.

S touto dechovou hudbou jsme také koncertovali po západní Evropě a natočili dvě CD obsahující naši vlastní tvorbu.

Tato práce mě osobně naplňuje, neboť každé dítě se na svět hudby dívá svou perspektivou. Rád každému předávám své zkušenosti.

Štěpán Sedláček je zkušený pedagog a muzikant, který zasvětil svůj profesní život předávání lásky k hudbě mladým talentům.

Své odborné hudební vzdělání získal na Konzervatoři v Brně, kde studoval pod vedením uznávaných osobností české kytarové a hudební scény – profesora Mgr. Pavla Janíčka a Arnošta Sádlíka.

Tato studia mu dala nejen pevné technické základy, ale i hluboký vhled do interpretace klasické hudby.

Během své dosavadní pedagogické praxe sbíral cenné zkušenosti na několika uměleckých školách. Působil na ZUŠ Letovice a ZUŠ Brno–Šlapanice, kde úspěšně vedl řadu žáků.

Ve své výuce klasické kytary a klavíru kombinuje trpělivý a individuální přístup s vysokou odborností. Snaží se u svých žáků rozvíjet nejen technickou zručnost a cit pro nástroj, ale především radost z muzicírování a přirozený hudební projev.

Hudba a pedagogika mě provázejí celým životem. Na naší ZUŠ působím již dva roky a mým cílem je předávat žákům nejen technické dovednosti, ale především radost z objevování hudebního světa. Vyučuji hru na kytaru, klavír a klávesy a jelikož střídavě vyučuji téměř na všech našich pobočkách, mám možnost se potkávat s talentovanými dětmi z celého regionu.

Vzdělání a pedagogická cesta

Moje profesní cesta začala studiem na Střední pedagogické škole a Vyšší odborné škole pedagogické v Litomyšli (obor Předškolní a mimoškolní pedagogika se zaměřením na Speciální pedagogiku), které jsem zakončil absolutoriem. Na tyto znalosti jsem navázal bakalářským studiem Speciální pedagogiky na UJAK v Praze.

Vztah k práci s dětmi u mě formovala dlouholetá volnočasová praxe. Už od roku 2005 jsem jako dítě jezdil na letní dětské tábory s oddílem Zelenáči z Moravského Písku, kam se rád vracím. Od roku 2012 působím jako instruktor, později jako oddílový vedoucí.

Své první profesní zkušenosti jsem pak získal jako pedagog volného času v Domě dětí a mládeže. Následně jsem cennou praxi s dětmi a mládeží sbíral především jako vychovatel v dětském domově a v domově mládeže. Krátce také jako učitel v mateřské škole.

Vztah k hudbě a samotné základní umělecké vzdělávání jsem přitom získal právě na naší škole, kterou jsem jako žák navštěvoval od podzimu roku 2005 do roku 2011. Začínal jsem zde hrou na kytaru u pana Lubomíra Ligase a později jsem navštěvoval hru na klávesové nástroje u pana Františka Míška. Mým dalším lektorem klasické a později elektrické kytary byl pan Kamil Lauš.

Když mě v roce 2022 profesní osud zavedl do světa učitelů hudby, tato práce mě natolik oslovila, že jsem na základě žádosti vedení své tehdejší ZUŠ nastoupil k dalšímu studiu.

V současné době si tak doplňuji hudební vzdělání v oboru klasické kytary na Súkomnom konzervatóriu Dezidera Kardoša v Topolčanech (SK) pod vedením pana Miloše Tomašoviče, s jehož odborným a lidským vedením jsem velmi spokojen. Současně zde navštěvuji i hodiny klavíru.

Můj přístup k výuce

Díky svému speciálně-pedagogickému zázemí vnímám každého žáka jako jedinečnou osobnost. Vzhledem k tomu, že jsem sám v lavicích této ZUŠ vyrostl, dokážu se do pocitů svých žáků vžít.

I když jsem vystudoval příčnou flétnu na vojenské konzervatoři, mojí srdcovou záležitostí zůstala kytara, kterou jsem zde studoval jako druhý obor.

Na ZUŠ Bzenec jsem nastoupil v roce 2008 a ke klasické a elektrické kytaře jsem postupně přidal také zpěv, zpěv s kytarou a vedení kapel – moje tři největší specializace.

Snažím se jim předat komplexní muzikantské dovednosti tak, aby se po odchodu ze ZUŠ dokázaly uplatnit v kapele, nebo aby si alespoň dál hrály pro radost.

Více informací najdete na mých stránkách kamillaus.cz .

Jenže sotva jsem strčila nos do první třídy, podařilo se paní učitelce zpracovat mé rodiče, aby mě přihlásili do ZUŠ v Kyjově na výtvarný obor k paní učitelce Dagmar Pucharové. A právě tam jsem se poprvé vydala na cestu, ze které jsem už vlastně nikdy úplně neseskočila.

Místo kormidla jsem vzala do ruky tužku, místo mapy skicák a místo skutečných oceánů mě začal zajímat svět barev, linií, tvarů a obrazů.

Studium a výtvarná cesta

Po absolvování ZUŠ jsem pokračovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, kde jsem studovala umělecké zpracování keramiky. Další zastávkou byla Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, kde jsem vystudovala grafiku a získala titul MgA.

Během studia jsem měla možnost vydat se i za hranice – absolvovala jsem stipendijní pobyty na University of Art and Design v rumunské Kluži, Universidad de Castilla-La Mancha ve Španělsku a University of Ljubljana ve Slovinsku. Později jsem pokračovala také v doktorském studiu na Mendelově univerzitě v Brně.

Moje výtvarná cesta nikdy nevedla jen jedním směrem. Nejbližší je mi grafika, kresba a malba, ale postupně jsem proplula také keramikou, textilem, fotografií, designem a dalšími výtvarnými technikami. Své práce jsem představila na řadě samostatných i kolektivních výstav a v roce 2005 jsem získala čestné uznání na Grafice roku.

Cesta k pedagogice

A pak se moje plavba začala stáčet ještě jedním směrem – k pedagogice.

Učila jsem na střední odborné škole, věnovala se odborné výuce na vysoké škole i výtvarné výchově na základní škole. Od roku 2022 působím jako učitelka výtvarného oboru na ZUŠ Bzenec.

A tak se po letech ukázalo, že známé rčení „odříkaného chleba největší krajíc“ opravdu funguje.

Kapitánkou lodi ani pilotkou letadla jsem se nestala. Přesto jsem vlastně celý profesní život strávila ve školách – jen jsem postupně vystřídala roli žákyně, studentky, výtvarnice a učitelky.

A možná právě díky tomu dnes vím, jak důležité je dát dětem prostor zkoušet, hledat a objevovat.

Můj přístup k výuce

Ve výtvarném oboru podle mě nejde jen o to naučit se správně nakreslit postavu, strom nebo zátiší. Výtvarné umění je především způsob, jak se dívat na svět, přemýšlet o něm a hledat vlastní způsob, jak o něm něco říct.

Proto mám ráda experiment, kombinování technik, neobvyklé materiály i situace, kdy se původní plán trochu vymkne z rukou. Protože právě tehdy často vznikají ty nejzajímavější věci.

S dětmi se snažím hledat cestu, která bude každému vlastní. Někdo objeví radost v kresbě, jiný v grafice, malbě, prostorové tvorbě nebo v úplně nečekaném experimentu.

A pokud si z výtvarky odnesou kromě obrázků a nových technik také odvahu tvořit, fantazii, zvědavost a radost z vlastního nápadu, pak mám pocit, že naše společná plavba má smysl.

A co tedy nakonec s tou kapitánkou a pilotkou?

Skutečné oceány sice nebrázdím. Zato už mnoho let brázdím moře umění.

Místo lodi mám ateliér, místo kompasu fantazii a místo mapy nekonečný prostor pro nové nápady.

Jsem absolventkou oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy a již řadu let se věnuji práci s dětmi všech věkových kategorií – od předškoláků až po dospívající.

Ve své pedagogické práci kladu důraz na individuální přístup, rozvoj talentu a podporu kreativity. Důležité je pro mě také vytváření bezpečného a podnětného prostředí, ve kterém mohou děti přirozeně rozvíjet své schopnosti, získávat sebedůvěru a objevovat vlastní způsob vyjádření.

Hudba a divadlo

Významnou součástí mého života jsou hudba a divadlo. Mám zkušenosti s vedením pěveckého sboru při základní škole, působím ve schole i chrámovém sboru a několik let jsem se podílela na režii školních muzikálových představení.

Ráda propojuji vzdělávání s uměním a vytvářím pro děti příležitosti k sebevyjádření, spolupráci a objevování vlastních schopností. Právě společná tvorba podle mě dětem umožňuje rozvíjet nejen umělecké dovednosti, ale také komunikaci, vzájemný respekt a schopnost pracovat v týmu.

Práce s dětmi

Vedle pedagogické práce se věnuji také organizaci akcí pro děti, při nichž využívám svou kreativitu, organizační schopnosti a zkušenosti s prací v kolektivu.

Petra Zigmundová v současnosti vyučuje hru na akordeon a klavír na ZUŠ Strážnice a ZUŠ Bzenec.

Vzdělání

Po dokončení ZŠ Strážnice nastoupila v roce 1992 na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži, kde studovala obory akordeon a klavír. Studium úspěšně ukončila v roce 1998.

Ve svém odborném vzdělávání pokračuje průběžně prostřednictvím různých kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na konzervatořích v Brně, Olomouci a Ostravě.

Zájmy

Ve volném čase se ráda věnuje různým hudebním žánrům a procházkám přírodou.

Jmenuji se Zdena Obrtlíková. Vystudovala jsem Gymnázium Marie Kudeříkové ve Strážnici a poté Konzervatoř v Brně, obor hra na housle.

Od září 1995 působím na ZUŠ Bzenec. Vyučuji také na pobočce v Radějově, kde má škola pronajatou třídu v místní základní škole.

Výuka v Radějově

Žáci u mě navštěvují výuku hry na housle, klavír, kytaru a zobcovou flétnu. Součástí mé pedagogické činnosti je také výuka hudební nauky.

Každoročně pořádáme pro veřejnost v prosinci Adventní koncert a na konci školního roku Žákovský koncert ve Sportovně společenském centru v Radějově.

Hudba jako součást života obce

Žáci své hráčské dovednosti využívají také ve Schole římskokatolické farnosti Radějov. Hudební vzdělávání tak nezůstává pouze ve třídě, ale přirozeně se propojuje s kulturním a společenským životem obce.

V roce 2005 byla tehdejším ředitelem Mgr. Martinem Hájkem založena z žáků našeho smyčcového oddělení cimbálová muzika Včelínek.

V současné době její bývalí členové hráčsky vypomáhají místnímu smíšenému pěveckému sboru při doprovodu kulturních akcí obce Radějov.

Všem svým žákům přeji, aby jim jejich nadšení pro muziku vydrželo i do budoucna a hudba jim přinášela radost nejen během studia, ale i v dalším životě.